Podobné to může být i v jiných oblastech. Někdo spatřuje pohodlí v tom, že má velký krásný dům s velikou zahradou. Vejdou se mu tam šatny, tělocvičny, pokoj pro každého člena rodiny i pro návštěvy a další a další prostory. Přemýšlím, jaké pohodlí by takový dům se zahradou přinesl mně. Musel bych více vydělat. Na vytopení toho prostorného domu. Na údržbu a opravy toho domu. Na pojištění. Strávil bych tedy více času v práci. Stálo by mne mnoho času sekání trávy a celková údržba zahrady i domu. Znamenalo by to postavit i kůlnu na všechna ta nářadí. A kolik času by mne asi stálo ten dům neustále uklízet?
A tak je to i ostatními hmotnými statky. Toužíme je mít, sníme o nich, máme radost v okamžiku pořízení. Rád se podívám na film, který má co říct. Některé filmy, které jsem v poslední době viděl, také naťukávaly téma, zda lidé již nejsou někdy otroky všeho svého jmění, tužeb, věcí pro své pohodlí. A to už nemluvě o těch, kteří si takové věci pořídí na dluh.
Hezky to řekl Dave Logan:
„Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky:
Práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.“
Jsou lidé, kteří kdyby získali vyšetřených pár hodin času navíc, věnovali by takový čas opět honbě za penězi a hmotnými statky. Budiž. Když v tom spatřují smysl života?
Já patřím k těm, kteří chtějí „celý život projít s menší batožinou na zádech“. Pod „batožinou“ rozuměj dluhy a jiné závazky, hmotné statky, příliš mnoho povinností. A pokud jde o můj názor, jak naložit s vyšetřeným časem? Pak určitě budu souhlasit s těmi, kteří chtějí využít více času pro své rodiny a pro sebe, pro své zájmy, pro to, co je baví. Mně například baví jen tak pozorovat svět a přemýšlet o něm. Rád si přečtu něco, co mi v tom přemýšlení pomáhá, rád zhlédnu film, který naťukne.
Přečíst jiný příspěvek autora
Pracuje za mne virtuální zaměstnanec
Libanon - pár zajímavostí a informací před cestou
