Cesta na Krétu dala vzniknout krásnému přátelství

22. května 2013

Mladý Brit, povoláním spisovatel, se plaví na Krétu. Do rodiště svého otce. Již před vyplutím lodi si ho vyhlédne Alexis a stane se jeho "průvodcem", který mu umožní porozumět mentalitě ostrovanů. Toto je příběh filmu. Kolik získal film Oskarů?

Tři - v roce 1965. Název filmu - Řek Zorba. Jméno spisovatelova průvodce totiž bylo Alexis Zorba. Ve fimu ho hraje Anthony Quinn. Zorba je nespoutaný živel, bezprostřední a opravdový, plný životní energie a optimismu.
Ve fimu pronáší Zorba ke spisovateli mimo jiné tato slova:
"Dělal jsem pro vlast věci, ze kterých by ti vstávaly vlasy. Zabíjel jsem, pálil vesnice, znásilňoval ženy. A proč? Protože to byli Turci. Nebo Bulhaři. Takový jsem byl hlupák a blázen! Teď se na někoho podívám - na kohokoliv - a řeknu - je dobrej nebo je špatnej. Je mi jedno jestli je Řek nebo Turek. Jak stárnu - přísahám na chleba - co jím - a přestávám se ptát - jestli je dobrej nebo špatnej. Všichni skončej stejně - potrava pro červy."
"Když můj klouček - Dimitris - umřel - všichni plakali. Já jsem vstal a tančil. Řekli - Zorba šílí. Ale tanec, jenom tanec zastavil bolest. Víš - byl můj první. Byly mu jen tři."
"Život to jsou potíže. Jen smrt není. Žít znamená rozepnout si opasek a vyhledávat potíže."
"Víš, kolik mi je? Ááá - to je tajemství. Ale já - já musím spěchat. Víš, říká se - říká se, že věk prej v člověku dusí oheň, že slyší, jak přichází smrt, otevře dveře a řekne: Pojď dál. Nech mě odpočinout. Ale to jsou všechno zatracený lži! Můžu bojovat tak, že bych spolknul svět! Tak bojuju!"
"A pokud jde o ženský - směj se mi - že je mám rád. Jak bych moh nemít? Jsou to takový slabý stvoření - a stačí tak málo - mužská ruka na prsou a dají ti všechno, co mají."
"Když spí ženská sama - je to hanba. Pro všechny chlapy. Bůh má velký srdce. Ale jeden hřích nikdy neodpouští. Když ženská zavolá muže do postele a on tam nejde."
"Vy moc myslíte. V tom je vaše potíž. Chytrá hlava, kramář, všechno váží."
"Mluvíš jako učitel, myslíš jako učitel. Jak to můžeš chápat? Možná hlavou. Řekneš: To je dobrý. To je špatný. Ale kyž mluvíš, koukám ti na ruce, na nohy, na prsa. Jsou němý! Nic neříkají."
"Proč??? Je mrtvá! Nezáleží na tom!"
"Ne. Odjedeš - a zůstaneš - u svých knih. Zatraceně - šéfe - mám tě moc rád, než abych to neřek. Máš úplně všecko. Až na jednu věc. Šílenství. Člověk musí být trochu šílenej - jinak - se neodváží přeříznout lano a bejt svobodnej. "
Literární předloha vyšla poprvé v roce 1942 pod názvem "O životě a činech Alexise Zorbase" a byla přeložena do třiceti jazyků. Napsal ji Nikos Kazantzakis. V něm zpodobnil svého osobního přítele - dělníka Georgose Zorbase - se kterým si pronajali v letech 1916-17 důl na poloostrově Pelopones. Kazantzakisovi o vlásek utekla za toto dílo Nobellova cena, kdy Albert Camus dostal o jeden hlas více.
Kromě své velmi rozsáhlé vlastní tvorby vzhledem ke znalostí několika jazyků hodně překládal. Byl ovlivněn díly existencionalistů jako jsou Jean-Paul Sartre nebo Albert Camus a také filozofem Friedrichem Wilhelmem Nitschem a dalšími. Jeho dílo Řecké pašije posloužilo jako předloha k opeře pro českého komponistu Bohuslava Martinů, kterého román "O životě a činech Alexise Zorbase" velmi oslovil. Oba umělci se později seznámili osobně ve francouzském Antibes v říjnu 1954.
Zaujalo mne, v kolika zemích Kazantzakis postupně žil. Kromě Řecka také ve Francii, v Německu, v Rusku, v Československu (1929-31 u Božího Daru), od roku 1948 v Jižní Francii v Antibes. Procestoval mnoho zemí, mimo jiné v roce 1957 přijal pozvání čínské vlády a navštívil Čínu. V témže roce zemřel v universitní klinice v německém Freiburgu.